Entlebuch, salašnický pes, štěňata, chovatelská stanice, z Lesní zahrady, Barnie, Aisha, Stoklasa, Stoklasová, Stoklasovi

Jsme chovatelská stanice Entlebuchských salašnických psů. Naším cílem je obohatit chovatelskou základnu a přispět k rozšíření i propagaci tohoto mimořádného, ale u nás stále ještě vzácného a nedoceněného plemene. Chceme vychovat zdravá štěňata odpovídající standardu plemene, která budou dělat svým majitelům radost při výcviku, na výstavách i v každodenním životě. Jsme členy českého Klubu švýcarských salašnických psů.

Název naší chovatelské stanice vychází z jejího umístění v domě s velkou zahradou přecházející přímo do lesa.

Velká plocha zahrady poskytuje našim fenkám dostatek příležitostí k pohybu. Při aportování, hlídání celého teritoria i vzájemných hrách se pořádně naběhají. Zahrada se mění podle ročních období a stále je na ní co objevovat. Pro štěňátka poskytuje zahrada bezpečný prostor pro první venkovní objevitelské výpravy. Je zde i dostatek prostoru pro různé sportovní aktivity.

Proč právě Entlebuchský salašnický pes

K volbě Entlebuchského salašnického psa nás přivedl částečně náš první pes a okolnosti, za jakých jsme o něho přišli, pečlivé studium vlastností psích plemen při hledání nového čtyřnohého kamaráda a také trochu náhoda.

Náš první pes byl Hovawart Dany (Daniel Adamův hrádek):
Prožili jsme s ním osm let a pak nás o něho náhle připravila nemoc, o které jsme nikdy dříve neslyšeli - kryptokokóza. S nečekanou ztrátou jsme se vyrovnávali velmi těžce. Napřed jsme si říkali, že již si dalšího psa nepořídíme, ale zahrada i dům byly bez čtyřnohého kamaráda podivně tiché, prázdné a smutné. Smutní jsme byli i my a tak jsme postupně začali uvažovat o novém psovi.

Již jsme byli v jiné situaci, než když jsme si pořizovali prvního psa. Tehdy jsme bydleli "na samotě u lesa", v okolí nebyly žádné obydlené domy, tak jsme hledali velkého psa budícího u kolemjdoucích respekt. Zjistili jsme ale, že takový pes budí respekt a strach nejen u kolemjdoucích, ale i tam, kde to není právě žádoucí (návštěvy, restaurace, ubytovací zařízení, dopravní prostředky atd.). V závěrečném stadiu jeho nemoci jsme si uvědomili pravdivost rady, že člověk by si měl pořídit jen tak velkého psa, kterého uzvedne na veterinární stůl i to, že již nejsme nejmladší a s příštím velkým psem bychom to už nemuseli zvládnout. V našem okolí vyrostly domy, takže velikost psa již nebyla tak podstatná. Bylo také velmi pravděpodobné, že dcery budou mít brzy malé děti, s nimiž k nám budou jezdit, takže i ony si přály menšího psa. Z praktických důvodů jsme začali uvažovat o psovi s kratší srstí. S Danym jsme chodili na cvičák, ale Hovawart není (nejen podle naší zkušenosti) pro výcvik ideální plemeno. Je naprogramován primárně na hlídání (o čemž svědčí i jeho jméno) a k samostatnému rozhodování, takže při každém příkazu napřed pečlivě prozkoumá okolí a pak ho teprve vykoná. S přibývajícím věkem se doba od zadání do vykonání příkazu prodlužuje. Proto jsme uvažovali o plemeni o něco méně samostatném s těsnější vazbou na pána.

Toto byly vlastnosti, které jsme si přáli u budoucího psa změnit, vše ostatní nám u Hovawarta vyhovovalo. Z obecného "zadání" - pes obdobných povahových vlastností jako Hovawart, ale menší, trochu méně samostatný a s kratší srstí postupně vznikl soupis hlavních vlastností našeho budoucího psa:
- střední velikost
- kratší srst ("bezúdržbová", nevyžadující koupání a česání)
- vrozená schopnost hlídat
- absence loveckých sklonů
- úzká vazba na stavení a rodinu - neutíká
- malá agresivita, dobré vycházení s ostatními psy i s dětmi
- dobré předpoklady pro výcvik

Krátce poté, co se rodinná rada shodla na výše uvedených vlastnostech, prozkoumala jedna z dcer internet a poslala popis a obrázek plemene, které se nejvíce blížilo požadovaným parametrům. Bylo evidentní, že jde o plemeno u nás dosti vzácné, které není možné běžně potkat a seznámit se s ním. A zde už nám pomohla náhoda, díky níž jsme se s chovateli Entlebuchů seznámili. Psy měli hned dva, tak jsme měli možnost vidět najednou dospělého psa a mladou fenkou. Oba si nás naprosto získali. Zpočátku nás sice maličko zaskočila jejich dynamika, s ohledem na relativně malý vzrůst nečekaná síla a také hlučnost při hře - zejména hrdelní zvuk podobný vrčení, který Entlebuch při hře vydává. Odjížděli jsme rozhodnuti a rozhodli jsme se dobře. Entlebuch opravdu beze zbytku splňuje výše uvedené vlastnosti a ještě přidává specifický "Entlebuší" bonus - bezmezně miluje svého pána a dělá vše pro to, aby ho potěšil. Je stále veselý a dobrou náladu a pohodu přenáší na své okolí.