Entlebuch, salašnický pes, štěňata, chovatelská stanice, z Lesní zahrady, Barnie, Aisha, Stoklasa, Stoklasová, Stoklasovi

V květnu jsme se vydali na treibballovou misi do Anglie, kde je treibball ještě neznámým sportem. Dostali jsme pozvání na předvedení vrcholné úrovně treibballu a výuku základů tohoto sportu na prestižním psím festivalu Goodwoof.
Festival, který pořádá každoročně na svém panství Goodwood v Sussexu poblíž Chichesteru 11. vévoda z Richmondu, je oslavou vztahu mezi lidmi a psy a nabízí široké spektrum sportovních aktivit a dalších atrakcí. Letošní festival se konal 17.-18. května a sešlo se na něm 22 500 lidí a 13 000 psů různých plemen. (Ve videu máme jiná čísla převzatá ze zprávy o akci v časopisu Time, vyšší čísla jsou oficiální čísla od organizátorů akce).
Akce se koná v okolí The Kennels. The Kennels v Goodwoodu jsou skutečně taková luxusní kennelka pro psy, protože je nechal postavit 3. vévoda z Richmondu jako ubytování pro své lovecké psy. Sloužily také jako zázemí pro členy loveckého klubu (Goodwood Hunt). Dnes jsou The Kennels přestavěny a slouží jako klubový dům pro členy Goodwood Clubu, který zahrnuje golf, motoristické a další sportovní aktivity na panství Goodwood.
Velikost celé akce v okolí The Kennels ilustruje následující mapa.
Atmosféru festivalu zachycuje naše krátké souhrnné video. Pokud se chcete dozvědět více, přečtěte si naše vyprávění a prohlédněte si další videa a fotografie, které se do souhrnu nevešly.
Cestu jsme si rozdělili do menších úseků (cca 600 km/den), aby byla komfortní pro nás i pro Aishu. První večer jsme strávili na velmi příjemném místě v přírodě (Wissegiggl), kde se Aisha mohla po cestě krásně proběhnout a my příjemně navečeřet. V období chřestu lze v Německu chřest ochutnat v různých úpravách, dokonce i na pizze. Další den jsme dojeli do Calais, kde jsme přespali kousek od terminálu, a dopoledne jsme se vypravili k odbavení před cestou tunelem do Anglie. Díky cenným radám majitelů entlebuchů, kteří navštívili Anglii nedávno před námi, jsme byli dobře připraveni a odbavení Aishy i nás proběhlo hladce. Cesta vlakem Eurotunelem je zajímavý zážitek, je rychlá (cca půl hodiny) a pohodlná. V Anglii nás čekala jízda vlevo, ze které jsme měli trochu obavy. Milan totiž vlevo nikdy dříve neřídil, ale šlo mu to krásně, takže obavy byly zbytečné. Do hotelu jsme to měli od tunelu necelých 200 km. Cestou jsme se zastavili na oběd a do hotelu jsme dorazili brzy odpoledne. Avisford Park Hotel je obklopen velkým parkem s golfovým hřištěm. Krásný park ocenila hlavně Aisha při procházkách. V hotelu ji čekalo přivítání v podobě psího uvítacího balíčku a nás skvělé anglické snídaně a dobré večeře. Večer před akcí jsme si jeli prohlédnout místo konání, a především naše stanoviště. Vzhledem k tomu, že vedle nás byly známé sporty flyball a agility, byli jsme zvědaví, zda treibball, který je v Anglii zatím neznámým sportem, přiláká nějaké zájemce a cedule s názvem fronta se nám zdála humorná. Stejně jako upozornění, že si ráno před otevřením pro návštěvníky máme vyzvednout balíček s jídlem na celý den, protože pak už si nejspíš nestihneme nic koupit. Ráno po příchodu na stanoviště se nám představili dva pomocníci s tím, že budou organizovat frontu a pomáhat nám se vším, co bude třeba. I to nám připadalo humorné a poněkud přehnané. Během dne nám ale humor došel. Po otevření jsme měli velkou radost, že navzdory sousedním „konkurenčním“ sportům agility a flyballu je u nás opravdu fronta a že je o treibball zájem, ale předpokládali jsme, že se fronta brzy vyčerpá. Nevyčerpala. Oba dny jsme fungovali od 9:30 do 17:30 non stop a v základech treibballu jsme proškolili cca 200 týmů (řada z nich vystála frontu několikrát). Vzhledem k tomu, že treibball většina zájemců opravdu vůbec neznala, změnili jsme režii. Místo plánovaných tří větších ukázek ráno, kolem poledne a ke konci jsme se domluvili s pomocníky, že budou dělit frontu na skupiny, a pro každou skupinu jsme připravili krátké úvodní povídání a praktickou ukázku, aby účastníci získali o treibballu základní představu. Aisha svým štěkotem při valení míčů upozorňovala kolemjdoucí na ukázky, ti se zastavovali, a protože je ukázky zaujaly, stavěli se do fronty. Fascinovala nás kázeň ve frontě. Nikdo nepředbíhal, nestrkal se, lidé se nehádali, psi se ve frontě neprali ani na sebe nevrčeli. Aishiny ukázky i výuku základů treibballu dokumentují fotografie a videa. Hráli jsme nejen treibbalové hry, ale i Hru o trůny. Aliser Thorne (Owen Teale) naše ťukání do míčů chvíli udiveně pozoroval přes plot a asi ho zaujalo, protože se postavil do fronty a šel si ho také vyzkoušet. Proškolili jsme i tří anglické trenérky psů, které si chtějí treibball zařadit do svého portfolia. Byly šikovné a jedna z nich (pocházející z Čech a žijící v Anglii) má dokonce entlebucha, kterému se treibball určitě bude líbit. Aisha fungovala při výuce trenérek jako instruktážní pes. Výhoda je, že cvičí ochotně s každým, kdo má míče a povely v cizí řeči jí nevadí. Takže už umí nejen česky, ale i německy, italsky a anglicky. Na festivalu panovala pohodová atmosféra. Kdybychom to nezažili, nevěřili bychom, že je to na festivalu s tak obrovsou koncentrací lidí i psů vůbec možné. Za celé dva dny jsme nezaznamenali ani jediný konflikt mezi lidmi nebo psy. Bezpochyby k pohodové atmosféře přispěla vysoká koncentrace personálu na všech místech a promyšlení akce do všech detailů. Dlouho před otevřením festivalu pro návštěvníky musela vyjet z areálu všechna auta, všechny rekvizity jsme museli vyložit na našem stanovišti dlouho před akcí, stejně přisná pravidla platila i pro provozovatele všech stánků. S ohledem na slunečné počasí byla na místě postavena řada velkých stanů poskytujících stín.
Kromě pestré nabídky psích sportů byla na místě bohatá nabídka jídla a velké množství stánků s psím krmením a vybavením. Byla zde i celá řada společenských akcí, jichž se vévoda z Richmondu osobně účastnil. Milé bylo vévodovo pozvání na recepci v zahradě jeho sídla Goodwood pro všechny, kdo přispěli do programu festivalu. Kdyby nám někdo řekl, že nás jednou pes a barevné míče dovedou na recepci k vévodovi z Richmondu, asi bychom si mysleli, že se zbláznil. Ale život přináší nejrůznější překvapení.
Po skončení festivalu jsme si udělali výlet k moři na pláž West Wittering Beach a East Head.
A na závěr hned dvě milé tečky. Na zpáteční cestě na anglické straně Eurotunelu ve Folkestone nám zpříjemnila čekání na vlak a jídlo velká čekárna a jídelna určená cestujícím se psy. A po návratu nás potěšilo podkěování za účinkování na festivalu. Goodwoof byl úžasná zkušenost, která určitě stála za dlouhou cestu a dva dlouhé náročné dny na treibballovém stanovišti. Goodwood je sice trochu z ruky, ale pokud plánujete cestu do Anglie a chcete zažít něco opravdu nevšedního, určitě stojí za to festival Goodwoof navštívit. Denní vstupenka zahrnující vstupna všechny akce a možnost vyzkoušení různých sportů stojí 35 liber. Foto a video: Bohdana a Milan Stoklasovi